belle âme: března 2017

Právě sedím na zahradě na schodech a užívám si prvních jarních dnů, které jsou naštěstí nadprůměrně teplé. Nevím jak vy, ale já tohle počasí miluju. Hlavně, když nemusím u všeho sedět doma, ale můžu si vzít třeba notebook na zahradu a nebo se můžu venku učit. A teď už k samotnému článku.

Ve vesnici, která je asi 5km od té naší je taková tradice - chodí se vítat jako na Šmelcovnu. Letos jsme se rozhodli, že se přidáme. Už jsme to párkrát šli, ale to už bude tak 5-6 let. A v čem to celé spočívá?

Vstávali jsme v 6 hodin, což nebylo zrovna příjemné, protože byla neděle a v noci ze soboty na neděli se zrovna měnil zimní čas na letní. No každopádně jsme vstali (smích). Odchod byl o půl 8 z té vesnice. Možná si říkáte, proč jsme stávali tak brzo. Ono než to všechno nachystáte, 5x překontrolujete jestli máte všechno i když vlastně zas až tak moc věcí nepotřebujete, tak to nějaký ten čas zabere. Bylo na minutu přesně půl osmé, když jsme vyrazili. Čekala nás asi 14-15km cesta, ale to nikomu z nás nevadilo. Těšili jsme se na to.

Já to šla poprvé jako hodně malá a jediné, co jsem si z toho pamatovala bylo, že se často zastavovalo a popíjelo se z placatek (smích). Proto mě letos překvapilo, že po cestě moc zastávek nebylo. Myslím okolo 4 možná 5. Cestou jsme přecházeli přes několik lávek, občas lezli i po nějaké té malé skále, když to bylo potřeba. Celá cesta vede podél bílého potoka, takže jdete čistě v přírodě. Ráno byla zima, ještě navíc když jdete pořád ve stínu.

V půlce cesty jsme dorazili v táboráku a přišlo na řadu opékání párků. Párky jsem neopékala strašně dlouhou dobu a jelikož jsem měla hlad, tak jsem se na to i těšila. Samozřejmě jeden náš párek skončil v ohni (smích), naštěstí strejda měl ještě další, takže to taková tragédie nebyla.

Na Šmelcovně jako takové v podstatě nic moc není. Jenom stánky s jídlem pitím a koně, na kterých se můžete svést. Hlavní atrakce je vhazování moreny do potoka, jako důkaz toho, že zima opravdu odešla. Já si dala studenou kofolu a asi po půl hodině jsem dostala srašnou chuť na horkou čokoladu, takže moje kroky vedly přímo ke stánku s ní.

A teď přišla nejhorší část celého pochodu - 3 km do větší vesnice/města (nevím přesně, co to je), kde pro nás jel autobus. Kupodivu nám všem přišel kopec úplně v pohodě a ani jsme z toho nebyli zadýchaní, jak jsme očekávali. Člověk se nesmí bát dopředu.

Celé vítání jara jsem si náramně užila a to hlavně proto, že bylo nádherné počasí. Už se těším na příští rok :).

Byli jste někdy vítat jaro?

Share |

What I eat in a day #3

Food 16:10

Share |

DUBAJ part 3/3

Dubai 14:42

Share |

DUBAJ part 2/3

Dubai 14:54

Včera nám začalo jaro, což znamená (doufám), že se bude už jen a jen oteplovat a bude více svítit sluníčko. Dneska jsem tu s druhou částí o našem výletu (první část), tak doufám, že se vám bude dnešní článek líbit.

4. DEN

Dopoledne jsme strávili na pláži a kolem druhé hodiny jsme se přesunuli na pokoj. Měli jsme polopenzi, která měla výhodu v tom, že jste měli snídani a mohli jste si vybrat, jestli půjdete na oběd nebo na večeři. Častěji jsme využívali možnost toho oběda, jako právě i v pondělí.

Rozhodli jsme se, že odpoledne vyjedeme k hotelu Atlantis the Palm. Hotel se nachází na vrcholku uměle vytvořených ostrovů ve tvaru palmy. Na každém listu palmy, se nacházejí vily, jejichž ceny začínají na 21 milionech korun. Každá vila má pak svoji pláž. K Atlantisu jsme se dopravili monorejlem, což je něco jako vlak, ovšem jezdí jen mezi hlavní zastávkou a Atlantisem. Na vrcholku palmy je také aquapark, který patří právě tomuhle hotelu a chtěli jsme ho navštívit, pak jsme si to rozmysleli. Nejhezčí to bylo večer, kdy byl hotel krásně nasvícený a pořád tam zpívali ptáci. Přišlo nám to takové zvláštní a po chvilce přemýšlení jsme se shodli na tom, že v palmách kolem hotelu budou nejspíš zabudované reproduktory, aby to vypadalo, že pořád zpívají ptáci (smích).

5. DEN

První polovinu dne jsme opět strávili na pláži, ačkoli jsme už byli docela spálení, neodradilo nás to (smích). Tentokrát jsem nejeli taxíkem, ale řekli jsme si, že zkusíme využít službu hotelu - autobus na pláž, odjíždějící v 8:30. To znamenalo vstávání o trochu dříve než obvykle, každopádně jsme v pohodě vstali a ještě stihli úplně v klidu snídani.

A teď asi největší atrakce celé Dubaje - Burj Khalifa, největší budova na světě. Vstup do ní se nachází v největším obchodním centru na světě (Dubai mall), nachází se zde neuvěřitelných 1200 obchodů a všechny podlahy jsou zde z mramoru. Abychom nejezdili pořád jen taxíky, rozhodli jsme se pro cestu metrem. Co mi přišlo metru vtipné bylo to, že za žvýkání žvýkačky dostanete pokutu (smích). Ale zase tam bylo všude neskutečně čisto, stejně jako v celém městě. Kdybychom měli taková pravidla u nás, žilo by se tady úplně jinak. V obchoďáku se nachází aquarium se žraloky, ke kterému jsme se samozřejmě také museli jít podívat a ještě vodopád.

Teď už k samotné Burj Khalifě. Pokud pod ní nestojíte a nedíváte se nahoru, neuvědomíte si, jak obrovská vlastně je. Na pátou hodinu jsme měli koupené vstupenky do 125 patra a řeknu vám, mají tam hodně přísné kontroly, což je samozřejmě dobře. Dostáváme se k dalšímu dubajskýmu nej - nejrychlejší výtah, který vám do 125 patra dopraví za minutu. Výhled byl naprosto úžasný, i když jsme neměli zrovna moc štěstí na počasí, nebylo vidět do dálky, což nám ani tak moc nevadilo.

Poslední atrakce u největší budovy světa je fontána. Od šesté hodiny večer je puštěná každou půl hodiny a představení trvá tak pět minut. Bylo to naprosto úžasný. Viděli jsme tři představení a čím později jsme je viděli, tím krásnější byly. Vážně to stálo za to.