Vždycky jsem koukala a říkala si, co lidi vidí zajimavýho na banánovým chlebu? Vždyť už jen ten název zní dost zvláště. Banán a chleba? no nezní to moc dobře. Každopádně jsem šla do alberta a měli tam takový akorát zralý banány, tak jsem si říkala, že proč to nezkusit. 

Přemýšlela jsem, co by tam mohlo patřit. Vzhledem k tomu, že mi sladký recepty jako různý koláče, dorty a buchty moc nejdou, docela jsem se toho bála a byl to takový hokus-pokus docela. Ale světe div se, ono to vyšlo, a doma měl mnohem větší úspěch než bych čekala.

Já jsem ho ochutnávala nejdřív samotnej a pak s oříškovým Cheat spread snickerdoodle caramel od r3ptile, který byl bohužel ke sklamání všech pouze limitka. 

Potřebujeme:

3 banány
1 vejce
1,5 hrnek mouky
3/4 hrnku cukru 

Prášek do pečiva
1 lžíce oleje 

2 lžíce jogurtu
hrnek mražených borůvek

Postup:
Smícháme si všechny sypké ingredience. V druhé misce si rozmačkáme banány a přidáme k nim všechny mokré ingredience. Vajíčko oddělíme na žloutek a bílek. Žloutek přidáme k banánům a z bílku vyšleháme sníh. Následně smícháme suché a mokré ingredience. Opatrně vmícháme sníh a nakonec přidáme borůvky. Pečeme na 180 stupňů 60 minut. 

Poslední dobou docela přemýšlím, co s blogem. Blogování mě vždycky neskutečně bavilo, už od nějakých 9-10 let, kdy jsem si nejprve založila blog o Witch, pak o různých celebritách, přes grafiku až po tento. Většinu blogů jsem měla na blog.cz, ale až tento je na blogger.com. 

Teď tak sedím v pokoji u stolu zavalená všema možnýma papírama ze všech různých předmětů, maturita coming soon. A vlastně jediný nad čím přemýšlím je, jak to udělat. 

Vždycky jsem všude četla, že má člověk dělat to, co ho baví a nemá se za to stydět. U mě to tak vždycky nebylo. Když jsem si založila tenhle blog, řekla jsem to jen jednomu člověku, ani nevím proč. Bála jsem se, co se stane až to ostatní zjistí. Co se stane až na to přijdou ve třídě? Co kdyby někdy někteří lidi z vesnice zjistili, že mám blog? Jak by se na mě asi dívali? 

Možná vám to přijde směšné, úsměvné a kdo ví co ještě. Jenže jednou když jsem měla právě ten blog o grafice, jsem to řekla své tehdy dobré kamarádce a jediná odezva byla, že jsem trapná. No pak se mi lidi nemůžou divit, že moc nesdílím s lidma který mě znají osobně to, co dělám. Mrzí mě to. 

Vždyť ono na tom přeci není vůbec nic špatného. Někdo rád jezdí na kole, někdo běhá, někoho baví instagram, někdo rád čte a někdo rád bloguje. Když jsem minulý rok byla se školou na vodáku, nějakým nedopatřením jeden můj spolužák zjistil, že mám blog. A víte co se stalo? nic. Jo od té doby ho asi přečetlo víc lidí z mýho okolí  než kdy dřív, ale to vůbec nevadí. Já tu přece nepíšu něco, za co bych se styděla. To by vůbec nedávalo smysl. 

Kolikrát se akorát zbytečně bojíme, co bude, bez toho abychom to zkusili. Začínám přicházet na to, že ať budete dělat, co budete dělat, ti lidi kterým na vás záleží a kteří vás mají rádi vás vždycky v tom podpoří a nikdy vás nebude shazovat dolů a nebo vám říkat, že jste trapný jenom proto, že děláte právě to, co vás baví.

A teď už k tomu, k čemu se chci celou dobu dostat. Rozhodně nechci s blogem přestat, i když to poslední dobou vypadá tak, jak to vypadá. Vím to. Co bych ale vážně chtěla, je orientovat blog nějakým více specifičtějším směrem. Hodně přemýšlím o kombinaci food&travel, protože to jsou dvě věci, které mě baví ze všeho nejvíc. Fashion bloggerka ze mě asi nikdy nebude. Určitě bych zařazovala i nějaké články mimo, ale nebylo by to hlavní náplní. 

Stojím před otázkou, jestli články na blogu ponechat/smazat/založit si nový blog/změnit pouze jméno nebo zachovat všechno při starém. Byla bych moc rád, kdyby jste mi napsali do komentářů, jak to vidítě, co byste mi doporučili. 

Vím, že teď zvláštně čím víc se maturita bude blížit, tím bude méně a méně času na nějaké články. I přesto bych ale chtěla, aby každý článek co napíšu měl nějaký smysl a aby lidem něco dal. Takové ty články v podstatě o ničem bych chtěla omezit. Neříkám, že je na nich něco špatného, ale čas od času. Chtěla bych psát různé recepty, popřípadě typy na jídla a když se někam vypravím tak vám předat co nejvíce typů co v daném městě/zemi dělat, na co si dát pozor, kam se podívat a tak podobně. 

Koukám, že tenhle článek je na moje poměry pěkně dlouhý, ale jsem a to ráda. Je možné, že vám to nebude dávat smysl, je to takový můj slet myšlenek, ale i přesto děkuju každýmu, kdo to dočetl až sem a budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů, co si o tom všem myslíte. Já se jdu vrátit zpátky k učení.

Love M. 

,,My New Year resolution is to stop wondering if I am good enough for other people and start wondering if they are good enough for me."

Pokud chtějí lidé něco změnit, většinou čekají na 1.1., protože když přeci začíná nový rok, tak i oni mohou začít znovu. Jinak. Dlouho jsem nevěděla, jaký na to mám názor. Nicméně si myslím, že je naprosto zbytečné aby někdo, kdo si například v červnu řekne, že by měl přestat kouřit, po po prvních nezdařených pokusech řekne: tak začnu až od nového roku. Nesmysl. Když někdo něco chce, měl by začít hned, teď a nečekat na nový rok. Krásný obrázek jsem viděla na fitclan.sk, který vystihuje přesně to, co myslím. 

Mezi nejčastější novoroční předsevzetí obecně patří přestat kouřit, zhubnout, méně chodit na párty a pít méně alkoholu. Stejně to ve většině případech končí pomalu ještě dříve, než to začala. Hodně lidi má totiž all or nothing mindset. Nebudu lhát, taky taková jsem, ale snažím se to odnaučit. Pomalu, ale jistě.

Hodněkrát jsem si už dala předsevzetí, že budu jíst zdravěji a podobné další věci. Víte jak jsem dopadla? Klasicky. Jo v lednu jsem to možná vydržela, no dýl už ne. Proto se snažím to brát tak, že neexistuje nezdravé jídlo, jen nezdravé množství. A je mi líp. 

A jak jsem na tom letos? nějak to nepřeháním. Vyloženě předsevzetí si nedávám, jen mám pár věcí, které kdyby se v roce 2019 povedly, byla bych jedině ráda. 

Chtěla bych objevit zase pár nových míst a zažít hodně zážitků. Když všechno dobře dopadne, tak mě čekají nejdelší prádzniny mýho života. S tím se pojí i to, že bych chtěla (obviously) udělat maturitu, na což navazuje i to, že bych se chtěla v následujícím roce míň vymlouvat, ať už se to týká školy nebo čehokoli jiného. 

Ať už si předsevzetí dáváte nebo ne, přeju Vám, aby jste dosáhli svých cílů, toho, co si v životě přejete. A pamatujte, že začít můžete kdykoli, nemusíte čekat na začátek nového roku. 

M.