Čau všichnii,

nezvykle se ozývám po docela krátké době od posledního příspěvku a musím říct, že tenhle článek vzniká naprosto spontáně. Abych byla upřímná, prostě sedím v pokoji u počítače, zrovna jsem přišla z venku a nějak jsem si vzpomněla na svůj starej blog. Blogů jse za svůj život vystřídala už několik, i když je mi teprve dvacet, měla jsem nejrůznější blogy - o witch :D, o celebritách, o rádoby grafika, ale nějak ve třinácti jsem si založila první jakoby deníčkovej blog.

Vždycky mě bavilo psát jen tak, bez nějakého hlubšího kontextu, i když paradoxně, když jsem ty články pročítala, měly mnohem více hlubšího kontextu než kolikrát moje články teďkom. Odkaz na ten blog, vám sem nedám, jsem ráda, že se na něj celkem zapomnělo, ale chtěla bych vám sem dát nějaké ukázky z článků. 

Když jsem tak pročítala různé články, říkala jsem si, jak je možné, že jsem byla tak jiný člověk než jsem teď. Jasně, člověk se mění a vyvýjí, dospívá, ale tohle je extrémní a pardoxně si říkám, jestli ně ta stará Maris nebyla sympatičtější, než ta v kterou vyrostla. Bývala jsem mnohem otevřenější, měla víc kamarádů a trávila s něma mnohem víc času. Samozřejmě jsem jako holka v patnácti letech měla první lásky a prvním problémky, ale byla jsem taková veselejší. Což je fakt smutný, když se nad tím zamyslím. 

Pomohlo mi uvědomit si několik věcí a to to, jak mi ta stará Maris chybí, jak mi chybí to, že jsem jezdila na zábavy a tancovala co nejvíc to šlo a zpívala až jsem druhej den nemohla mluvit (v té době mi bylo tak 15-16). Psala jsem si s několika lidma najednou a přesto jsem si s něma měla i v reálu co říct a věčně nám nedocházely témata. Jak jsem měla s kým tancovat na pomalý písničky a celkově jsem byla prostě jiná. Chci se tam alespoň z části vrátit, i kdyby to znamenalo, že mám obnovit nějký starý kontakty s lidmi, se kterýma jsem se bavila dřív. Prostě je čas na změnu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

a teď k těm ukázkám z článků

Ahoooj všichni,

uběhlo už pěkných pár měsíců, co jsem se tady naposledy ukázala. No každopádně teď jsme v téměř v polovině května, neskutečný. Pět. Skoro pět měsíců v roce 2020, kterej jsme si všichni mysleli, jak bude strašně úžasnej a na Silvestra jsme všichni stáli a slavili právě ten Happy new year 2020. Well, něco se zvrtlo, ale to už všichni víme. 

Karanténa nám skončila a všechno se začíná vracet do normálu a proto bych se chtěla tak nějak zpětně ohlédnout nad tím, jaká ta karanténa byla pro mě. Vím, že za pár let budu hrozně ráda, že jsem tenhle článek napsala, protože si to budu pamatovat jen tak letmo, ale už si nebudu vůbec pamatovat, jaký to vlastně bylo.

Bydlím na vesnici a to pro mě znamenalo a znamená obrovskou výhodu. Můj klasickej život se od toho v karanténě moc neliší. Kromě toho, že nechodím do školy, nechodím na jógu a mám odrostlý vlasy, dělám vlastně pořád to samé. 

Moje dny vypadaly a ještě i nadéle vypadají naprosto stejně každej den. Budím se o půl osmé, abych si udržela určitou rutinu a musím říct, že co se týče spánku jsem si vybudovala vážně pěknou. Po tom, co se nasnídám, tak usedám k počítači a dělám věci do školy, které mně přibližně to celé dopoledne zaberou. Po obědě si zalezu alespoň na hoďku a půl do pokoje a koukám na seriály (musím tu školu nějak vybalancovat ne? :D) za tu dobu jsem stihla zkouknout:

Chilling adventures of Sabrina

Lucifer

a teď koukám na Money heist (Lacasa de Papel)

po seriálech se vydávám ven na procházku a musím říct, že už mám tady všechno naprosto prochozené. Snažím se střídat trasy, ale i tak se neustále opakují. Navečet někdy cvičím někdy ne, někdy jedu na kole, někdy ne. A spát chodím kolem 11-půl 12. A takhle prosím každej, každej den. Z mýho života se poslední dobou stala naprostá rutina.

Jinak jsem si ještě založila novej instagram zaměřenej na jídlo, tak mně tam můžete sledovat, když budete chtít, budu ráda :) @_mai_maya_

A jaký byl váš život během karantény? a jaký je teď?