,,Travel is rebellion in its purest form. We follow out heart. We free ourselves of labels. We lose control willingly. We trade a role for reality. We love the unfamiliar. We trust strangers. We own only what we can carry. We search for better question, not answers. We truly graduate. We, sometimes, choose never to come back."

,,Education is not the learning of facts but the training of the mind to think." - Albert Einstein

ŽIVOT PO MATURITĚ -> 3 MĚSÍCE PRÁZDNIN

Určitě všichni znáte ten pocit, kdy máte před nějakou důležitou zkouškou a přijde vám naprosto nepředstavitelný, že byste to mohli někdy udělat, popřípadě dopadnou nějak dobře. Myslím, že je to normální. Při opakování toho, co si myslíte, že máte už dávno naučený, vám přijde, že jste do v životě neviděli a že se to přece za ty tři dny nemůžete naučit. Zoufalství a pláč střídá zoufalství a smích a vy se neskutečně těšíte, až tohle období skončí. Nakonec padnou i slova: klidně na podzim, jen ať už to skončí.

A přesně takhle probíhal můj svaťák. 



Ale hezky zpátky na začátek. K maturitě jsem si vybrala češtinu, angličtinu, zeměpis a základy společenských věd. Ano správně, taky jsem se považovala za sebevraha. Poprvé, kdy jsem si začala uvědomovat, že jsem vlastně ta maturantka, bylo na našem stužkováku, který byl 11.1. Celý ples jsme si skvěle užili, myslím, že se podařil, půlnoční překvapení schytalo nejednu pochvalu a my všichni byli náramně spokojení, jak se nám to povedlo. Snad to takhle bude i s tou maturitou.



Jak se postupem času čím dál víc blížil duben a s tím i první písemné maturity, učitele nám to začali čím dál více připomínat, však to znáte. Mně to ještě pořád úplně nedocházelo. Až bylo 9.4. a mně v hlavě proběhlo: zítra píšeš slohovku z češtiny, víš sakra, že když to poděláš tak půjdeš na podzim? začala jsem se trochu bát. Jediný předmět, ze kterého jsem neměla strach, byla angličtina. 

Co se slohovky z češtiny týče, byla jsem přesně ten člověk co doufal ve zprávu. Otevřu to zadání, listuju, listuju až dolistuju na konec a zpráva nikde. Sakra, co teď budu psát. Ačkoli nejsem dobrá na vypravování a jediný, co jsem za celý čtyři roky napsala bylo za 5, protože to byl popis děje, ano správně vybrala jsem si vypravování a Pana T. o kterém jste už určitě slyšeli. Můj Pan T. teda nebyl upír ani vlkodlak, ale i tak si myslím, že nakonec splnil očekávání. Po odevdzání jsem se bála, že je to popis děje, ale všechno to dobře dopadlo.

Angličtina, slohovka i didakťák, to bylo dobrý. Neměla jsem z toho špatný pocity. Co mě ovšem vyvedlo z míry byl didakťák z češtiny, ze kterýho jsem přijela vážně hodně vydeptaná a s myšlenkama, co když jsem to nedala. Opět to dobře dopadlo.

Poslední zvonění jsme si taky všichni užili a to proběhlo v pohodě. Byli jsme za mimozemšťany a tak nějak vesmír obecně a bylo to vážně strašně super. Teď už zbývala ta nejhorší část - ústní.




Moje ústní zkouška byla 22.4. řeknu vám, že jsem z toho byla pěkně ve stresu i když jsem se o svaťáku vážně pořádně učila. Nakonec to nebylo tak strašný, jak jsem si představovala. Nejhorší pocit jsem měla před první zkouškou, což bylo zsv, kterého jsem se bála nejvíc. Na druhou stranu následovala obrovská úleva, když jsem s dobrým pocitem opustila třídu. Jo, vážně platí, že představy jsou horší než realita. Kdyby vás zajimalo, co jsem si vytáhla tak:


Možná si říkáte, zeměpis, vždyť to je strašně jednoduchý. Nojo, jenomže my na potítku neměli atlas, takže jsem se státy, města, řeky a pohoří musela naučit. Ale zvládla jsem to.

Úspěšně, mnohem úspěšněji než jsem čekala, jsem ve středu ukončila svoje gymnáziální čtyři roky a stále mi to přijde neuvěřitelný a pořád to nechápu.

A k psaní tohohle článku jsem si ve svém optimistické náladě pustila písničku Mám depresi rád, od Poletíme. Není to trošku ironický?