Včera nám začalo jaro, což znamená (doufám), že se bude už jen a jen oteplovat a bude více svítit sluníčko. Dneska jsem tu s druhou částí o našem výletu (první část), tak doufám, že se vám bude dnešní článek líbit.

4. DEN

Dopoledne jsme strávili na pláži a kolem druhé hodiny jsme se přesunuli na pokoj. Měli jsme polopenzi, která měla výhodu v tom, že jste měli snídani a mohli jste si vybrat, jestli půjdete na oběd nebo na večeři. Častěji jsme využívali možnost toho oběda, jako právě i v pondělí.  

Rozhodli jsme se, že odpoledne vyjedeme k hotelu Atlantis the Palm. Hotel se nachází na vrcholku uměle vytvořených ostrovů ve tvaru palmy. Na každém listu palmy, se nacházejí vily, jejichž ceny začínají na 21 milionech korun. Každá vila má pak svoji pláž. K Atlantisu jsme se dopravili monorejlem, což je něco jako vlak, ovšem jezdí jen mezi hlavní zastávkou a Atlantisem. Na vrcholku palmy je také aquapark, který patří právě tomuhle hotelu a chtěli jsme ho navštívit, pak jsme si to rozmysleli. Nejhezčí to bylo večer, kdy byl hotel krásně nasvícený a pořád tam zpívali ptáci. Přišlo nám to takové zvláštní a po chvilce přemýšlení jsme se shodli na tom, že v palmách kolem hotelu budou nejspíš zabudované reproduktory, aby to vypadalo, že pořád zpívají ptáci (smích). 

5. DEN

První polovinu dne jsme opět strávili na pláži, ačkoli jsme už byli docela spálení, neodradilo nás to (smích). Tentokrát jsem nejeli taxíkem, ale řekli jsme si, že zkusíme využít službu hotelu - autobus na pláž, odjíždějící v 8:30. To znamenalo vstávání o trochu dříve než obvykle, každopádně jsme v pohodě vstali a ještě stihli úplně v klidu snídani.  

A teď asi největší atrakce celé Dubaje - Burj Khalifa, největší budova na světě. Vstup do ní se nachází v největším obchodním centru na světě (Dubai mall), nachází se zde neuvěřitelných 1200 obchodů a všechny podlahy jsou zde z mramoru. Abychom nejezdili pořád jen taxíky, rozhodli jsme se pro cestu metrem. Co mi přišlo metru vtipné bylo to, že za žvýkání žvýkačky dostanete pokutu (smích). Ale zase tam bylo všude neskutečně čisto, stejně jako v celém městě. Kdybychom měli taková pravidla u nás, žilo by se tady úplně jinak. V obchoďáku se nachází aquarium se žraloky, ke kterému jsme se samozřejmě také museli jít podívat a ještě vodopád. 

Teď už k samotné Burj Khalifě. Pokud pod ní nestojíte a nedíváte se nahoru, neuvědomíte si, jak obrovská vlastně je. Na pátou hodinu jsme měli koupené vstupenky do 125 patra a řeknu vám, mají tam hodně přísné kontroly, což je samozřejmě dobře. Dostáváme se k dalšímu dubajskýmu nej - nejrychlejší výtah, který vám do 125 patra dopraví za minutu. Výhled byl naprosto úžasný, i když jsme neměli zrovna moc štěstí na počasí, nebylo vidět do dálky, což nám ani tak moc nevadilo. 

 Poslední atrakce u největší budovy světa je fontána. Od šesté hodiny večer je puštěná každou půl hodiny a představení trvá tak pět minut. Bylo to naprosto úžasný. Viděli jsme tři představení a čím později jsme je viděli, tím krásnější byly. Vážně to stálo za to.

Pokračování příště :) 

a na konci příštího článku na vás bude čekat i video z celého našeho výletu :)

Vy, kteří jste během mého neaktivního týdne navštívili můj instagram už víte, kde jsem trávila jarní prázdniny. A pro ty, co to ještě nevědí, vypravili jsme se s našema a bráchou na týden do Dubaje. Jistě to znáte - město budoucnosti, kde se tyčí nejvyšší mrakodrapy světa, jezdí nejdražší auta a je ještě spoustu dalších věcí, u kterých si Dubaj drží to nej. Už jsme nad touhle destinací uvažovali minulý rok v období velikonočních prázdnin, ale protože by to bylo moc narychlo, tak jsme to nakonec odložili na neurčito. A letos to konečně vyšlo :).

Vzhledem k tomu, že je d Dubaji opravdu hodně co vidět a dám to do jednoho článku je takřka nemožné, rozhodla jsem se, že to rozdělím do 3 článků pokaždé po třech dnech. Tak si doneste něco dobrého k jídlu nebo alespoň pití, protože tohle bude docela vyčerpávající článek (smích). 

1.DEN

Odlet byl v pátek v 00:40, tudíž na letiště jsme se museli dostavit už ve čtvrtek ve 22:40. Celých šest hodin probíhalo docela v klidu, až na poměrně časté turbulence, které zas tak nic moc příjemného nejsou. Ale přežili jsme to všchni ve zdraví a protože je u Dubaji +3 hodiny, přiletěli jsme kolem půl desáté. 

Náš pokoj ještě nebyl připravený, tak jsme si na hotelu nechali kufry a šli se podívat do okolí. Bydleli jsme hodně blízko Mall of the emirates, takže naše kroky vedli přímo tam. A můžu vám říct, že je to obrovský, není divu, že to ještě nedávno byl největší obchoďák na světě. Uprostřed se nachází sjezdovka, kdyby si místní náhodou chtěli vyzkoušet lyžovat, proč ne. Po návratu na hotel byl už náš pokoj připravený a tak jsme se ubytovali, následovala už jenom večeře a vymýšlení plánu na další den. 

2.DEN

Budíček kolem půl 9 mě docela vyhovoval, i když jsem stejně pořád byla navyklá na náš čas. Plány zněly jasně: Burj al Arab a Jumeirah beach. Burj al Arab je nejluxusnější hotel světa ve tvaru jakoby plachetnice, který se pyšní sedmi hvězdičkami. U něj se nachází Jumeirah beach, asi nejznámější Dubajská pláž. Nejvíce mě překvapilo, že je voda opravdu tak krásná a čistá jak na fotkách z internetu. Pláž u plachetnice je rozdělená (pomyslně) na tři části. V první části je největší koncetrance lidí a všichni se tam fotí. Druhá část je taková smíšená, několik lidí leží a opalují se nebo koupou, zbytek se fotí. A v třetí části se setkáte s lidmi, kteří přišli vyloženě za účelem koupání. 

Zjistili jsme, že mapa, kterou jsem se řídili hodně zkresluje vzdálenosti. Chtěli jsme dojít na nedalekou pláž, která vypadala že je vzdálená maximálně kilometr, ze kterého nakonec bylo něco kolem sedmi (smích). Hodně zajimavé nám přišlo, že na ulicích nepotkáte moc lidí, všichni cestují v autech nebo na motorkách. 

Odpoledne jsme měli schůzku s delegátem a ten nám nabídl výlet do pouště s tím, že se za půl hodiny odjíždí. Tak jsme se šli rychle naobědvat a za půl hodiny jsme už vyjeli vstříc písečným dunám. Můžu vám říct, byl to opravdu zážitek. Dokonce jsme jeli i na velbloudech (smích). Na kraji pouště jsme měli připravený takový jakoby areál, kde se podávala večeře a byl tam i večerní program.

3.DEN

Dubaj má i svou starou část, kde se nechází trhy s kořením, zlatem a látkami. A právě tam směřovaly naše kroky v neděli dopoledne. Bylo to hodinu cesty taxíkem od našeho hotelu. Je to úplně něco jiného, než ta Dubaj se kterou se setkáte na internetu. Opět je tu další rekord: největší vyrobený prsten na světě. Když jsme si přišli všechny trhy čekala náš plavba na lodičce, která celkově trvala taky tak hodinu. 

Po obědě jsme vyrazili na JBR (Jumeirah beach residence). Bylo tam hodně lidí, ale pořád to nebylo jště tak úplně hrozný. Zajimavé na téhle pláži je, že když se koupete tak za váma se tyčí obrovské mrakodrapy a dokonce je tam i obrovská jakoby televize, kde promítali fotbal, takže brácha jakožto milovník fotbalu strávil většinu času ve vodě koukáním na fotbal (smích).

Když se setmělo, vydali jsme se do Mariny - nejnovější část, kde jsou ty nejhezčí mrakodrapy. Popravdě jsme z toho byli všichni úplně hotoví. Ono totiž když tam jdete za tmy, tak je všechno nádherně nasvícené a prostě to vypadá úžasně. Byl to jeden z našich nejsilnějších zážitků. Vážně se nám to strašně líbilo a zároveň nám to přišlo až neuvěřitelný, že tohle dokázali postavit. Strávili jsme dvě a půl hodiny a potom už jsme plní dojmů odjeli na pokoj.

Je březen a jaro se nezadržitelně blíží. Osobně mám tohle roční období ráda, ale až tak v dubnu - květnu, jak všechno kvete a už je teplo. 

Příští týden mně začínají jarní prázdniny (konečně) a už zítra odjíždím na celé prázdniny pryč. Kdo chce vedět kam, tak mě určitě sledujte na instagramu. Proč to říkám? Znamená to, že příští týden nebudou články. Sice s sebou notebook budu brát, ale nemyslím si, že budu mít moc času na to napsat článek. Hlavně si to tam chci pořádně užít a ne to prosedět u počítače (což si myslím, že chápete).

Tak a teď už k dnešnímu článku. Jarní trendy, všechny časopisy a internetové stránky se hemží tím, co bude letos na jaře in a co se bude nosit. Za mě se mi toho moc nelíbí, ale našla jsem i pár trendů, které se mi fakt líbí a o ty bych se s vámi chtěla v dnešním článku podělit :).

Výšivky/nášivky

Tohle jste nemohli přehlédnout. Začalo to bombry s výšivkami a ty se přenesly už i na košile, rifle, kalhoty, batohy a snad všechny věci, na které si vzpomenete. Tenhle trend se mi fakt hodně líbí, ale za mě tak na tričkách, nebo mikinách. Na riflích, to zas až tolik nemusím.

Volánky

Když jsem byla menší, tak jsem strašně nesnášela takové ty volánky na ramenout. Brr. Vždycky jsem to nechtěla nosit, což mě zůstalo i do teď. Co se mi ale líbí, jsou volánky jinde než na ramenou, je mi už jedno kde jsou, ale fakt se mi to líbí.

Pastelová růžová a modrá barva

Ani nevím, jak bych přesně měla vyjádřit to, jak moc se mi tyhle dvě barvy líbí. Přijde mi, že to tak nádherně oživí celá outfit, když si například vezmete bílé rifle a černý křivák, tak to vypadá naprosto nádherně. 

Choker

Co se chokerů týče, museli jste se se s nimi setkat snad 100%. Už je to v kurzu delší dobu a musím se přiznat, že se mi to zezačátku vůbec nelíbilo, ale už se mi to začíná líbit. Čím dál víc. Nejvíc mě baví to, jak je velké množství barev, tvarů, vzorů a myslím si, že si na své přijde opravdu každá holka. 

Síťované punčocháče

Líbí se mi to jen na jeden způsob a to, když má někdo hodně rozthané rifle a v těch dírách jsou právě vidět tyhle síťované punčocháče. To vypadá naprosto peckově.

Je to tak, v sobotu jsem měla již 17té narozeniny, což znamená, že je to poslední rok, než se stanu dospělou. Přijde mi docela neuvěřitelné, jak ten čas letí a pořád si pamatuju na své desáté narozeniny, kdy jsem si připadala jako už fakt velký holka, že už je mi těch deset a už mám první kulatiny. No a než se naději, tak je to sedm let, mně je už sedmnáct a vůbec si nepřipadám jako nějaká velká holka. 

Všichni mi říkají, že je to nejhezčí věk, protože člověk ještě není dospělý, tudíž za sebe nemá ještě plnou zodpovědnost, ale zase není už úplně malý a společnost už jej nebere úplně jako dítě. Takže si ten nejhezčí rok musím pořádně užít (smích).

Když jsem byla menší, tak jsem se hrozně moc těšila na to, až mi bude šestnáct. Myslím si, že to bylo tím, jak v Americe prožívají právě tenhle věk - jednak je to sladkých šestnáct a jednak od tohohle věku se může řídit auto. V Česku to tak není. A teď když se podívám zpátky na to, co se za ten rok, kdy mě bylo těch vytoužených šestnýct stalo, tak to něco zas až tak moc mimořádného nebylo, což se samozřejmě dalo čekat.

V sobotu jsme pozvali rodinu a udělali takovou malou oslavu. Všechny narozeniny (já, brácha, sestřencie, bratranec) slavíme jen tak s rodinou a příbuznými, nic velkého. Já nikdy nebyla na takové ty velké oslavy s kamarády, kdy tam pozvete 30 lidí a budeme oslavovat až do rána, to možná až příští rok.Každopádně oslava byla super, dostala jsem plno pěkných dárečku a hodně čokolády, takže než všechny ty svoje dárky sním, tak budu mít snad 100 kg (smích). 

Dneska máme 3. března, přijde mě až neskutečné, jak rychle to všechno utíká. Přijde mi, že je to chvíle, co jsem nastoupila do druháku a hele už mám první měsíc v druhém pololetí za sebou. A co, že se v únoru událo? 

Asi největší událost byla, že jsem si konečně založila blog a začala nějakým způsobem na něj přispívat. Jsem moc ráda, že jsem tenhle krok udělala, ač mně trvalo hodně dlouho, než jsem se rozhodla, jestli fakt chci nebo ne, nelituju toho. A doufám, že ani nebudu. 

Hned na začátku února jsem byla s kamarádem v Jumpparku a v kině na Kruzích o čemž jsem vám už psala článek. Když jsem nad tím zpětně přemýšlela, tak mě ten film připadal čím dál tím horší a horší (smích). Hold se jim moc nepovedl, ale tak co, i to se občas může stát no ne? V pátek 3. února byly pololetní prázdniny a my se s mamkou a bráchou jako každoročně vydali na pizzu, což bylo samozřejmě super a moc jsme si to užili. 

V únoru jsem taky upekla svůj první cheesecake a svůj první koláč a oboje dopadlo až nad očekávání dobře. Asi nebudu v kuchyni tak marná, jak jsem si před tím myslela. Valentýn mě minul, nikdy jsem tento svátek neslavila, hlavně ani nemám s kým a zatím mi to popravdě nevadí. U kamarádky ve škole se rozdávaly valentýnky, ale u nás se nedrží ani tohle. Prostě to bylo naprosto normální úterý, jako každé jiné.

A pak přišlo pět dní na horách. Byly to snad nejlepší dny v celém únoru (článek). Já jsem si to užila maximálně, i když jsem měla pár pádů a naraženou ruku ještě pořád trošku citím, ale i přesto všechno bych tam vydržela ještě mnohem déle než pět dní. V poslední době mám takové zvláštní období a na těch horách, jakoby mě to úplně opustilo. Vážně to bylo skvělý a doufám, že se to bude opakovat i příští zimu.

No, máme tady konec února a s tím ještě jednu akci, kterou jsem tu nezmínila. Kamarádka slavila 18. Nikdy jsem moc po oslavách nechodila, protože taky nikdy nikdo moc neslavil. Tak jsem na to byla opravdu hodně zvědavá, taky proto, že tam měla spolužáky ze své školy, které jsem nikdy předtím neviděla. Nejhorší byla ta chvíle když jsem tam přišla a byli tak samí neznámí lidi. To jsem z toho měla takové rozporuplné pocity, ale pak přišly děcka, které znám ze základky a už to bylo všechno super. Jsem moc ráda, že jsem tam šla, už jen proto, že jsem se zase po delší době viděla s pár kamarádama a jen fajn si jen tak pokecat. Podle mě se celá oslava vyvedla.

A co nám přinese březen? no uvidíme. 

A co váš únor? Jaký máte největší zážitek?

Cheesecake trošku jiným způsobem. Když jsem poprvé ochutnala cheesecake s McDonalds nemohla jsem skoro ani uvěřit tomu, jak dobrý to je a že jsem to ještě nikdy předtím neměla. Chtěla jsem vyzkoušet udělat i svůj vlastní cheesecake, jenomže jsem nemla potřebně suroviny a tak jsem si řekla, že zkusím udělat něco, co by to mohlo alespoň vzdáleně připomínat (smích). A výsledek z toho vyšel až překvapivě dobrý. Mohli jste ho vidět i v mém článku What I eat in a day #1.

Vločky rozemeleme na mouku a smícháne s vajíčkem a jednou lžící medu. Podle konzistence poředímě mlékem nebo vodou. Těsto by mělo být tužší konzistence. Následně těsto natlačíme na dno vymazané formy a ujistíme se, že je rozprostřeno po celé ploše, nejlépe tak, aby bylo na okrajích širší než uprostřed. Dáme péct na 180 stupňů na 10 minut.
Mezi tím, co se nám základ peče smícháme v misce tvaroh, vajíčko, dvě lžíce medu a jogurt. Všechno důkladně vyšleháme. Následně vyndáme základ z trouby a obsah misky vylejeme do formy. Vršek ozdobíme borůvkami nebo jiným ovocem. Pečeme na 180 stupňů 20-25 minut.