Ahoj, ahoj!
Po delší době se ozývám s dalším článkem, tentokrát maličko vzpomínkovým. Vrátíme se společně do na začátek července, konkrétně do doby 6-8.7, kdy jsem strávila tři dny v Praze. Tenhle článkem vlastně píšu i z velké části pro sebe, abych se za pár měsíců/let mohla podívat a přečíst si, jak to bylo skvělý.


Pokud sledujete sociální sítě a dění tak nějak obecně, jistě víte, že se v Praze konal koncert Eda Sheerana. Eda miluju a moje mamka taky, proto když jsem zjistila, že bude v Praze, ani chvilku jsem neváhala, a vánoční dárek byl na světě. Jelikož čas běží rychlostí blesku, ani jsem se nenadála a už jsem seděla v autobuse směr Praha.

Koncert se konal v neděli a my sobotu pojaly tak nějak výletově, odpočinkově. Bydlely jsme v Hotelu Corinthia a shodou okolností, to bylo přímo na trase metra C (které vede přímo do Letňan, kde se nedělní koncert konal).

Chodily jsme po Praze, propluly se lodičkou po Vltavě, daly si nejlepší zmrzlinu v Creme de la Creme. Já si dala prossecco&broskev a pistacii a mamka místo pistacie levanduli. Večer jsme se koupaly v bazénu a koukaly na celou Prahu a tak nějak se měly prostě hezky.







Neděle začala ve znamení snídaně, kterou jsme měli v hotelu. No, co vám budu povídat, najedly jsme se tak, že jsme do tří odpoledne nepotřebovaly jídlo. Bohužel celý dopoledne pršelo, takže neděli jsme strávily v Palladiu.


A teď ke zlatému hřebu našeho výletu. Jak už jsem zmiňovala, do Letňan vede metro C, které už ve 5 odpoledne jelo přeplněné, ačkoli koncert jako takovej začínal až v 9 hodin. Měly jsme lítsky na sezení a za mě úplná paráda.

Jako předskokany si Ed vybral Zaru Larson a Jamese Baye a oba byli moc dobří. I když jsem Zaru jsem prostával ve frontě na jídlo a Jamese ve frontě na záchod, ale slyšela jsem je, to se počítá.

Určitě čekáte, co budu říkat na samotnej Edův koncert. No, já k tomu vlastně nemám ani co říct. Pefektní. Miluju, jak prostě přijde na tu stage, jako obyčejnej kluk, na nic si nehraje, má tu kytaru, hodí nějakej joke nebo něco a začne zpívat. Zazněly jak starší písničky, tak písničky z novýho alba. Moje nejoblíbenější Photograph a I see fire, na které jsem se fakt těšila. A Blow, která ač na první poslech nevypadá jako od Eda, si mě naprosto získala. 


Pondělí jakožto poslední den, byl zase ve znamení snídaně, procházky po Vyšehradě a následné cesty domů. Celý tři dny byly perfektní a koncert byl jedna obrovská třešnička na dortu. Děkuju. 

Měsíc prázdnin mně uplynul takovou rychlostí, že mám pocit jako bych celou tu dobu seděla v rychlíku. Nahromadilo se mi i docela dost fotek a to znamená co? že je čas na photo diary. Jéé. Osobně mám tenhle typ článků nejraději, takže doufám, že je máte rádi i vy. No nic, jdeme na to.

Vemte si ke čtení nějaké jídlo, nebo alespoň něco dobrého k pití, protože vás čeká opravdu hoodně fotek s jídlem, tak ať nemáte hlad. Vlastně by to spíš než jen photo diary, mělo být food photo diary.

Na začátku června jsme s bráchou navštívili Brno a to pro mě znamená i Starbucks. Vážně ráda tam chodím a nejčastěji si dám dávám jejich iced latte s mandlovým mlíkem, i když v poslední době celkem často vyhrává i Cold brew.

Nevím, jestli jsem se v minulým životě narodila v Itálii, ale jinak si to nedokážu moc vysvětlit. Těstoviny obecně patří mezi moje absolutně nejoblíbenější druh jídla a mohla bych je jíst pořád na nejrůznější způsoby.

Protože ne vždycky máme hodně času na vaření a ne vždycky se nám chtějí vymýšlet složitý recepty, které obsahují miliardu ingrediencí, vzniklo jednoho dne i tohle jídlo. Možná si říkáte, těstoviny s brokolicí? kdo má sakra rád brokolici? ale ono opak je pravdou. Jo jasně, vždycky tu bude někdo, kdo brokolici vyloženě nemá rád (ahoj brácho), ale pokud vám brokolice nevadí, jsem si jistá, že vám bude chutnat.

Znáte takový ten pocit, když si jdete do nějakého obchodu a najednou uvidíte nějaký kousek oblečení a přesně víte, k čemu byste si ho vzali a že ho nutně potřebujete? Myslím, že určitě. Nestává se mi to často, ale čas od času ano. A přesně tohle byl případ téhle mé nové sukně, kterou jsem si koupila, abych měla v čem jít k maturitě.