Ahoj, ahoj!
Po delší době se ozývám s dalším článkem, tentokrát maličko vzpomínkovým. Vrátíme se společně do na začátek července, konkrétně do doby 6-8.7, kdy jsem strávila tři dny v Praze. Tenhle článkem vlastně píšu i z velké části pro sebe, abych se za pár měsíců/let mohla podívat a přečíst si, jak to bylo skvělý.


Pokud sledujete sociální sítě a dění tak nějak obecně, jistě víte, že se v Praze konal koncert Eda Sheerana. Eda miluju a moje mamka taky, proto když jsem zjistila, že bude v Praze, ani chvilku jsem neváhala, a vánoční dárek byl na světě. Jelikož čas běží rychlostí blesku, ani jsem se nenadála a už jsem seděla v autobuse směr Praha.

Koncert se konal v neděli a my sobotu pojaly tak nějak výletově, odpočinkově. Bydlely jsme v Hotelu Corinthia a shodou okolností, to bylo přímo na trase metra C (které vede přímo do Letňan, kde se nedělní koncert konal).

Chodily jsme po Praze, propluly se lodičkou po Vltavě, daly si nejlepší zmrzlinu v Creme de la Creme. Já si dala prossecco&broskev a pistacii a mamka místo pistacie levanduli. Večer jsme se koupaly v bazénu a koukaly na celou Prahu a tak nějak se měly prostě hezky.







Neděle začala ve znamení snídaně, kterou jsme měli v hotelu. No, co vám budu povídat, najedly jsme se tak, že jsme do tří odpoledne nepotřebovaly jídlo. Bohužel celý dopoledne pršelo, takže neděli jsme strávily v Palladiu.


A teď ke zlatému hřebu našeho výletu. Jak už jsem zmiňovala, do Letňan vede metro C, které už ve 5 odpoledne jelo přeplněné, ačkoli koncert jako takovej začínal až v 9 hodin. Měly jsme lítsky na sezení a za mě úplná paráda.

Jako předskokany si Ed vybral Zaru Larson a Jamese Baye a oba byli moc dobří. I když jsem Zaru jsem prostával ve frontě na jídlo a Jamese ve frontě na záchod, ale slyšela jsem je, to se počítá.

Určitě čekáte, co budu říkat na samotnej Edův koncert. No, já k tomu vlastně nemám ani co říct. Pefektní. Miluju, jak prostě přijde na tu stage, jako obyčejnej kluk, na nic si nehraje, má tu kytaru, hodí nějakej joke nebo něco a začne zpívat. Zazněly jak starší písničky, tak písničky z novýho alba. Moje nejoblíbenější Photograph a I see fire, na které jsem se fakt těšila. A Blow, která ač na první poslech nevypadá jako od Eda, si mě naprosto získala. 


Pondělí jakožto poslední den, byl zase ve znamení snídaně, procházky po Vyšehradě a následné cesty domů. Celý tři dny byly perfektní a koncert byl jedna obrovská třešnička na dortu. Děkuju.