Jsem si téměř 100% jistá, že ho všichni znáte, nebo jste o něm už minimálně slyšeli. Já objevila tenhle kouzelný olej je to tak rok zpátky. Hodně jsem četla o tom, jak je dobrej a tak jsem jednou v dm drogerii šla a koupila ho taky.

Nevypadá jako klasický olej, za normálních teplotních podmínek (+- 20 stupňů) má tuhou konzistenci, čím se zásadně odlišuje od všech ostatních olejů. Když se dostane do teplejší místnosti, nebo ho nějakou dobu držíte v dlaních, tak začne tát a stává se tekutým. V lahvičce má bílou barvu, ale jakmile roztaje tak je pruhledný.

Od té doby, co jsem si ho dovezla domů poprvé, na něj nedám dopustit.

A jak že ho tedy používám?

Vlasy

Znáte to, roztřepené konečky, věčně dehydratované vlasy na koncích a v horní části věčně mastné. I já měla takovýhle problém, co se vlasů týče. Pak jsem vyzkoušela masky z kokosového oleje a rotřepené konečky zmizely a k mému překvapení se mi i vlasy začali méně mastit. 

Pleť

Zařařuji ho do své každodení večerní rutiny, co se péče o pleť týče. Používám ho místo hydratačních krému. Vzhledem k tomu, že mám pleť smíšenou až mastnou, tak jsem dlouho nemohla najít krém, který by mě vyhovoval, až mě to nakonec přivedlo právě ke kokosovému oleji a světe div se, funguje lépe než všechny krémy, které jsem zatím vyzkoušela. 

Odličovač make-upu

Nejen, že se dá použít jako krém, ale i místo odličovače. To osobně moc nevyužívám, ale když zrovna nemám po ruce odličovací mléko, nebo micelární vodu, sahám práve po kokosovém oleji. Odličí i voděodolný makeup.

Vaření

O téhle formě používání jste jistě slyšeli nejvíce. K čemu by se taky olej používal, než ke smažení a pečení. Oblíbila jsem si ho hlavně když dělám sladké recepty (buchty, palačinky, lívance, ale nedávno jsem ho použila i na vymazání plechu na pizzu). Líbí se mi, jak dodá jídlu vůni po kokosu (já miluju kokos). 

Myslím, že u každého by tento olej našel využití. Jak už jsem říkala, nedám na něj dopustit a je to takový můj multifunční pomocník. Rozhodně co bych vám doporučila, je koupit ho panenský nejlépe za studena lisovaný.

Máte doma kokosový olej? Na co ho nejčastěji používáte? 

Od soboty do středy jsem byla v Orlických horách. Byl jsem tam s bráchou, tetou, strejdem, bratrancem a sestřenicí. Moje mamka nelyžuje a taťka nechtěl bez mamky jet, tak nás tam jen zavezli, protože přece jenom když máte brát s sebou i jídlo, tak to zabere docela dost místa. Přespali tam a v neděli ráno jeli domů. 

1.DEN

Odjížděli jsme v sobotu přibližně kolem deváté hodiny ráno. Cestou jsme udělali jednu takovou tu klasickou zastávku, kdy se potřebujete protáhnout, odskočit si a tak. Protože jsme kolem dvanácté už dostali hlad zastavili jsme v Rychnově nad Kněžnou na oběd. Vybrali jsme restauraci, která měla krásný interiér, ale dělali tam strašně malé porce jídla (smích). Prostě jste si dali oběd, ale neměli jste ani moc pocit, že jste najedení. Každopádně jsem si dala nudle a pak ještě zmrzlinový pohár (myslím, že se jmenoval Louskáček) a bylo to výborný. 

Z Rychnova už jsme jeli přímo do Deštné, kde jsme měli ubytování. Ubytovali jsme se a já z toho byla úplně překvapená. Vždycky, když jsme byli na horách, tak jsme byli namačkaní v úplně malé místnosti, že se tam nedala skoro pohnout (smích). Tohle bylo jiný, všude bylo hodně prostoru a dokonce i obývák. Následovala krátká procházka po okolí a když jsme zjistili, že v tom hotelu je i bazén, tak jsme samozřejmě šli plavat. Na večeři jsme šli do restaurace (polopenze nám začínala až od druhého dne). 

2. DEN

Mamka s taťkem odjeli hned po snídani a my se chystali na sjezdovku. Museli jsme tedy dojíždět, asi 3 km, ale to vůbec nevadilo. Měli jsme auto pro 7 lidí, takže jsme se tam v pohodě vešli. Sjezdovka byla dobrá, lanovka byla sedačková pro dvě osoby a já měla neustálý problém při výstupu, vždycky jsem padala (smích). Celkově jsme na svahu strávili 5 hodin, z čehož jsem si odnesla tři pády a naražený pravý koleno. Na chatu jsme přijeli vyhladovělí a tak jsme se všichni vrhli na sladkou skříňku (říkám tak skříňce, kde jsou schovaný veškerý sladkosti, který jsme měli s sebou). Když jsme dostatečně nasytili naše chuťové buňky a dostatečně si odpočinuli, šli jsme do bazénu. Řeknu vám, není nic lepšího, než se po lyžovačce naložit do bazénu. Tentokrát jsme už měli večeři a musím říct, že tam vařili fakt dobře. Ať už snídaně tak večeře byly výborné a byl tam vážně velký výběr, od slaného po sladké, prostě všechno. 

3. DEN

Vstávali jsme už 7:30 abychom byli na sjezdovce co nejdřív. Udělala se strašná mlha a tak jsme se rozhodli, že si vezmeme permanentky jen na 4 hodiny. Dokážete si představit, jak se asi jezdilo. No a to bych nebyla já, kdyby se mi něco nestalo (smích). Jezdím na snowboardu a nějak jsem najela na muldu, přepadla jsem dozadu a samozřejmě jsem pod sebe strčila ruku. V první chvíli jsem myslela, že jsem si ji minimálně zlomila. Točila se mi hlava a tak jsem musela dvě kola vynechat. Koupila jsem si černý čaj a sedla jsem si na lavičku. Teta má vystudovanou zdravku, tak se na to koukla a usoudila, že to bude nejspíš jen naražený. I přesto, že mě to bolelo, tak jsem šla jezdit dál, naštěstí jsem pak už nespadla. Na chatě jsme ruku zavázali a čekali, co se z toho vyvrbí. V půl 6 jsme šli opět do bazénu, kde byla docela studená voda, tak jsme tam nevydrželi úplně dlouho. Večeře byla zase výborná a večer na pokoji jsme si dali ještě mango, kaki a pomelo (teta totiž usoudila, že musíme všechno sníst, protože zpátky pojedeme jen jedním autem, tak abychom se tam vešli). 

4. DEN

Pršelo. Ráno jsme se probudili a když jsme zjistili, že prší, tak jsme byli docela zklamaní. Rozhodli jsme se, že počkáme do 12, a že když tak pojedeme lyžovat odpoledne. Dopoledne jsme opět vyjídali sladkou skříňku (smích) a hráli karty. Kolem poledne přestalo pršet a tak jsme vyrazili. Vzali jsme si karty jen na 2 hodiny. Počasí se docela střídalo - chvíli pršelo, chvíli foukalo, chvíli byla mlha a někdy všechno dokola. Sníh byl docela mokrej, ale byla tam strašně málo lidí, což bylo super. Každopádně i před nepříznivý podmínky, jsme to vyhodnotili jako nejlepší lyžovačku. Všichni jsme byli úplně vyřízení, takže jsme dokonce vynechali i bazén.

Musím vám říct, že nacpat se 6 lidí do auta se všemi věcmi byl docela oříšek, ale zvládli jsme to a dostali jsme se domů. Vyjeli jsme ráno kolem desáté, takže kolem jedné odpoledne jsme byli u babičky, která nám uvařila svíčkovou.

Hory jsme si všichni maximálně užili a já se nasmála tak, jak už dlouho ne. Ukázalo se, že ruka bude asi v pohodě, protože teď už mě skoro vůbec nebolí. Doufám, že pojedeme na hory i příští rok, protože to bylo vážně skvělý!

Jezdíte na hory? preferujete lyže nebo snowboard? 

A jaký byl váš nejhorší úraz na svahu?

Mám pro vás další článek s inspirací, co se jídla týče. Poprvé jsem vyzkoušela smoothie bowl a musím říct, že jsem už pochopila, co na tom všichni vidí. V zimě to sice není úplně ideální snídaně, ale přísahám, že v létě to budu snídat snad pořád. Fakt pecka.

Vím, že Valentýn byl už téměř před týdnem, ale nevadí. Jaký mám vlastně na tento svátek názor? Říká se, že je to svátek všech zamilovaných, svátek lidí, kteří se mají rádi a tak. Na tom není rozhodně nic špatného, vždyť každý potřebuje lásku.  I tak se z toho stal neskutečně komerční svátek, jehož hlavním účelem je aby obchody se sladkostmi a květinářství vydělali co největší množství peněz.

Co si ale myslím je, že to, že máte druhého rádi, nebo ho milujete by se mělo dokazovat během celého roku a ne jenom jeden den v roce právě proto že je nějaký Valentýn. Proč to tak je? copak se lidi nemilují celý rok? přece když s někým žijeme nebo chodíme, tak je to proto, že ho milujeme celý rok a ne právě jen 14. února. To je asi i jeden z důvodů, proč jsem nikdy tento svátek nebrala tak nějak vážně.

Je dost možné, že se to všechno změní, až i já budu patřit mezi zadané lidi, ale zatím to tak není a stěžovat si nemůžu. Někteří lidé propadají depresi z toho, že jsou samy, ale nechápu důvod, speciálně u lidí v mém věku. Vždyť jsme mladí a to, že nutně v 16 letech nemáme přítele nebo přítelkyni neznamená, že budeme celý zbytek života sami. Tak proč mít kvůli tomu deprese. Svět se nezboří. Přiznávám, že být mě tak o deset let více, tak už bych z toho byla asi smutná, že všichni někoho mají a já ne, ale do toho mám ještě daleko. Zatím si užívám to, že jsem sama. Možná to zní divně, ale doufám, že mě chápete.

Kdyby to bylo na mě, udělala bych to tak, že bych místo svátek zamilovaných říkala svátek lidí na kterých nám záleží. Pak bych mohla dát něco své kamarádce, mamce, taťkovi nebo komukoli dalšímu aniž by to někomu připadalo divné. Vždyť všechny tyhle lidi určitým způsobem milujeme. Naši Valentýna nikdy neslavili, letos nám mamka všem upekla dort a udělala večeři, protože nás má ráda. Samozřejmě, že má. Ale dává nám to najevo po celý rok, ne jen jeden den.

Jak už jsem zmínila na začátku, je to hlavně komerční záležitost. Lidé utrácí peníze za dárky, které kolikrát vlastně ani nechtějí. Když už teda bych měla nějaký takovýhle svátek slavit, tak bych to udělala bez dárků, jen bych chtěla s tím dotyčným strávit pěkný večer nebo odpoledne. Rozhodně bych nepožadovala nějaké drahé dárky. O tom to není.

bomber: Promod | t-shirt: Stradivarious | jeans: Mango | shoes: Nike

Opravdu hodně se mi líbí bombery a celkově teď ten trend s nimi spojený. Takže když byl tenhle v khaki barvě ještě navíc ve slevě, tak jsem ho prostě musela mít. Je také z takového teplejšího materiálu, takže se v něm dá v pohodě vydržet i teď.

Tak co, jak jste si užili včerejšího Valentýna? Trávili jste ho se svou drahou polovičkou, nebo to byl pro vás stejně jako pro mě úplně normální den? Možná se to změní, až si někoho najdu, ale jinak valentýna nijak neřeším. 

Myslím si, že lidé by si měli dokazovat lásku každý den a né jenom když je zrovna Valentýn, nebo když mají výročí. Ale je to každého věc, jak si to nastaví. 

Dneska jsem si pro vás připravila ultra jednoduchý recept na koláč, který vznikl tak nějak úplně neplánovaně. V pátek, když jsem šla spát, mě napadlo, jak by asi mohl chutnat koláč ve kterém by byly jak jablka tak i banány, protože to jsou jedny z mých absolutně nejoblíbenějších druhů ovoce. Hned jak jsem v sobotu vstala (upřímně kolem 10 půl 11), tak jsem se do toho pustila.

Budeme potřebovat:

200g špaldové mouky

80g třtinového cukru

nastrouhané jablko

rozmačkaný banán

lžičku prášku do pečiva

lžičku kakaa

2 lžíce bílého jogurtu

lžíci medu

špetku soli

mandlové mléko (dle potřeby)

vejce

ořechy

Postup: 

Mouku a prášek do pečiva si smícháme v misce. V druhé misce vyšleháme vajíčko s cukrem a postupně přidáme mouku. Postupně přidáváme prášek do pečiva, bílý jogurt a med. Pokud je těsto moc husté, použijeme mléko. 

Těsto rozdělíme na poloviny. První poloviny vylejeme do vymazané formy a nahoru dáme nasrouhané jablko. Do druhé poloviny těsta přidáme lžičku kakaa a rozmačkaný banán. Pořádně promícháme. Následně vylejeme do formy na jablka. Celý koláč posypeme nastrouhanými ořechy. Pečeme 20-30 minut na 180 stupňů. 

Dobrou chuť :)

Chodíte ven? Běhat nebo se jen tak projít? Já si kouzlo procházek uvědomila není to tak dávno. Jelikož bydlím na vesnici, tak mám poměrně dost možností kam odpoledne (když je přijtelné počasí) vyrazit. Někdy chodím do lesa, někdy k rybníku. Zjistila jsem, že taková procházka na čerstvém vzduchu leckdy funguje lépe, než nějaké prášky na nervy.

Ahoj všichni,

ještě nějakou dobu nás bude provázet zimní období a tak jsem se rozhodla, že sepíšu zimní oblíbenosti. Každý máme nějaké oblíbené věci a já se s vámi chci podělit o ty svoje. Zimu jako roční období mám ráda a myslím si, že letos máme zimu krásnou. Nevím, jak u vás, ale u nás téměř celé dny svítí sluníčko a mrzne, což je podle mě nejhezčí počasí, které bychom si v zimních měsících mohli přát. I když je pravda, že poslední už to tak pěkné není, ale má zase začít mrznout.

FASHION

Od té doby, co mám tuhle bundu nenosím v zimě nic jiného. Mohli jste ji už vidět v outfitovém článku. Opravdu se stala moji nejoblíbenější bundou na zimní obodbí a nejvíc na tom všem miluju tu kapuci (smích). Vážně nechápu, jak jsem mohla přežít předchozí zimy bez kapuce. Navíc miluju černou barvu a černý bundy, takže prostě tohle je společník i na další zimy, tím jsem si jistá.

BEAUTY

Červená rtěnka. Zima je období výrazných štěnek, ať už bláznivých odstínů nebo klasických. Pro mě je to tahle rudá rtěnka od Nyxu, kterou jsem dostala od své nejlepší kamarádku k Vánocům. Od té doby na ni nedám dopustit.

FOOD

Miluju snídaně. Zvláště o víkendech, kdy mám ráno více času, je to moje nejoblíbenější jídlo dne. Dávám si na nich docela záležet a proto každý víkend snídám lívance nebo palačinky. Miluju ovoce a tak moje snídaně musí zahrnovat hodně, hodně ovoce. Myslím si, že člověk by si měl udělat radost o víkendu a ruku na srdce, všichni milujeme jídlo (smích).

DRINK

Letošní zimu jsem si oblíbila zázvorový čaj. Ale ne takový ten pytlíkový, ale opravdový. Každý den vezmu kořen zázvoru a nastrouhám ho do hrníčku, pak už jen zaliji horkou vodou a pár minut nechám přikryté talířkem nebo nějakou pokličkou. Tenhle čaj je dobrý i na imunitu, kterou má většina lidí v zimě oslabenou. Pokud máte rádi čaje a nevadí vám pocit lehkého pálení v krku, tak to určitě vyzkoušejte, protože stojí za to. 

OTHERS

Dneska jsem se rozhodla, že vám musím říct o jednom seriálu. Jedná se o seriál Arrow. Není to tak dávno, co mi o něm řekl kamarád a vážně jsem si ho oblíbila. Bohužel přes týden na to nemám moc čas, ale o víkendu si vždycky čas najdu. Pokud máte rádi akční seriály a hezký herce (smích), tak tomuhle seriálu dejte rozhodně šanci, protože to podle mě stojí za to.

Přeji dobrou chuť :)

Ve čtvrtek, den předtím než byly pololetní prázdny, jsme se s nejlepším kamarádem domluvili, že půjdeme do Jumpparku. Já tam byla jednou a on tam nebyl nikdy, tak jsem si říkala, proč ne. Hned po škole jsem jela do Brna a vzhledem k tomu, že tady mám tetu, tak jsem jela k ní na byt a dala jsem si tam věci. Chvíli jsme pokecaly a pak už jsem se vydala směr jumppark. S kamarádem jsme se sešli úplně akorát, já akorát přicházela, když mu přijela šalina. Byli jste někdy v jumpparku? kdo tam nebyl, tak abych vám to alespoň trošku představila: všude jsou trampolíny a v jedné místnosti jsou trampolíny a skáče se do takových těch molitanových (asi) krychlí, aby se mohly dělat salta a nikomu se nic nestalo. Tak přesně to je jumppark. Měli jsme rezervaci a strávili jsme tam hodinu. Je to tam fajn, ale ke konci té hodiny už jsme pomalu nevěděli, co by se tam ještě dalo dělat. Přece jenom to není úplně největší.

No a potom ho napadlo, že bychom mohli jít ještě na horor.Dlouho jsem v kině nebyla. Osobně nejsem zrovna fanoušek hororů a docela nerada se bojím ale tak řekla jsem, že to přežiju. Tak jsme se tak nějak domluvili, že dávají Kruhy a že by to mohlo být fajn. Chtěli jsme jít do Špalíčku, protože je to přece jenom blíž, ale tam to nehráli, tak jsme jeli do Olympie. Kino začínalo v 17:20. No a jaké z toho mám pocity? kdyby jste na to někdo náhodou chtěli jít, tak na to nechoďte. Vážně. Já se bojím snad v 99% i u úplných blbostí, ale u tohohle jsem se vážně nebála. Snad se tomu ani nedalo říkat horor. Byl to klasický motiv Samary, jak už jsme zvyklí z Kruhu. Ale opravdu mě to nezaujalo. 

Možná by se to mohlo líbit někomu, kdo vyloženě nemá rád horory, ale chtěl by to vyzkoušet. Pokud jste fanoušek hororů a rádi se bojíte, tak by tohle byly úplně vyhozený peníze. Patrik z toho byl úplně zklamanej, protože se na to těšil a nakonec to byla blbost.

Pololetní prázdniny. Sice jsou jen jeden den, ale rozhodně lepší než nic. Nikdy jsem nepochopila, proč po půl roce snažení dostaneme jen jeden den volna, když po tom dalším půlroku jsou to dva měsíce. Nedávalo by větší smysl, kdyby po prvním pololetí byly prázdniny měsíc? Myslím, že by to všichni jen uvítali (smích). Já pololetí dokončila úspěšněji, než jsem čekala - s vyznamenáním. Ve škole, už jsme začali psát písemky na druhé pololetí, což je také věc, kterou dost dobře nechápu. Sotva se nám uzavřeli známky a už jsme psali další testy. To ti učitelé nemají ani trošku soucitu? no, věřím, že je to takhle ,,logický" na všech školách (smích).