Travel diary: Jeseníky

10:39

,,The earth has music for those who listen."

O podzimních prázdninách, které letos připadly na konec října, jsme se s našema a bráchou vypravili do Jeseníku na krátký pobyt.

Ubytování
Bydleli jsme v hotelu Vidli nedaleko Karlovy studánky a rozhodně vám mohu tento hotel doporučit. Moc se nám tam líbilo, vařili výborně, pokoje byli čisté, ve spodních prostorách byly i sauny. Měli jsme polopenzi a snídaně i večeře byli formou švédských stolů, kdy jste si mohli vybrat z několika jídel a také jste si mohli vzít kolik jste chtěli. Určitě bych se chtěla do tohohle hotelu někdy vrátit.

Údolí Bílé Opavy
Na tuhle stezku jsme narazili úplnou náhodou a na konci dne jsme byli strašně šťastní, že jsme ji našli. Jeli jsme do Karlovi studánky, když v tom jsem míjeli takové malé parkoviště odkud vedla malá cetsička kolem potoka. Tak jsme se vydali po ní. Cesta vede podél vodopádů, po různých mostech a kamenech. Krajina je tam nádherná, možná to bylo podpořeno i tím, že byl podzim, všude bylo krásně zbarvené listí a počasí bylo tak akorát. Celá stezka trvala tam i zpět nějaké dvě/tři hodinky, přicházeli jsme k autu akorát když se začalo stmívat. Pokud navštívíte někdy Karlovu studánku, nezapomeňte absolvovat i tuhle stezku, rozhodně nebudete litovat.

Karlova Studánka
Karlova studánka je lázeňské město, kam si jezdí léčit lidé z celé republiky s nejrůznějšími problémy. Ačkoli jsme neměli moc štěstí na počasí, do Karlovi studánky jsme přeci jenom zavítali a to za jedním účelem: do bazénu. Od 14:00 byl lázeňský bazén přístupný i veřejnosti a venku byla zima, takže to byla dobrá volba. Je to tam poměrně malé, jeden bazén (ne plavecký) a tři sauny. Dvě hodinky vyšly tak akorát a my jsme se s hladem těšili zpátky do hotelu na večeři.

Praděd
Poprchalo, byla mlha a foukal vítr. Přesto jsme si vyrazili na Praděd. Zvládli jsme to, i když jsme po cestě málem umrzli zimou. Praděd jsme neviděli, protože byla taková mlha, že nebylo vidět pomalu ani na tři metry před vás. Přeci jenom když jsme přicházeli, Praděd se ukázal. Zdrželi jsme se na česnečce a čaji, protože z výchozí zastávky dojížděl autobus pouze v předem dané hodiny a my měli dostatek času.

Stezka v korunách stromů

Asi nejznámější atrakce na Dolní Moravě. Nemohli jsme ji vynechat. Ráda bych vám napsala, jak to bylo super, jak byl krásnej výhled a náramně jsme si to užili. Ale budu upřímná. Bylo šílené počasí. Pršlo, foukalo, mrzlo. Nahoru jela lanovka a už po cestě tam se to s námi dost houpalo. Ovšem to nebylo nejhorší. Já jsem člověk, co se extrémně moc bojí věcí, co jsou určitým způsobem nebezpečné. Ačkoli mně nic nehrozilo a i můj mladší brácha to zvládal s úsměvem, já jsem se extrémně bála. Takže dojít až na vrchol stezky a následně zase zpátky dolů bylo něco, jako překonání sami sebe. Dolů jsme jeli opět lanovkou a přijeli jsme úplně celí promočení a zmrzlí. Ovšem věřím, že v létě a nebo alespoň za jasného počasí, to musí být úžasné. Jistě je odtud krásný výhled, který jsme bohužel přes hustou mlhu a dešťo-sníh nemohli vidět.