Můj blog bude mít brzy roční výročí od založení a mě je strašně líto, že jsem nevydržela, celý rok pravidelně přídávat články. 

Téměř čtyři měsíce jsem se tu neobjevila a strašně mi to chybělo. Proto jsem se rozhodla, že se vrátím. I když nevím, jestli se to dá takhle přesně říct, jsem ve třeťáku a musím říct, že je mnohem těžší než jsem čekala že bude. Nechci se vymlouvat na školu, protože kdo chce, tak si čas najde a já bych si to taky našla, ale upřímně jsem neměla vůbec nápady na články, neměla jsem myšlenky na blog a ten čas v tom hrál taky svou roli. 

Rozhodně se budu snažit přidávat alespoň jeden článek za týden a vážně doufám, že se mi to podaří zrealizovat, protože blog je něco, co mě opravdu baví. A myslím si, že bych později hodně litovala, kdybych s blogem sekla. Přeci se říká, že člověk má dělat to, co ho baví. A to je taky důvod, proč píšu dnešní článek.

Určitě mi napište, jestli jste někdy taky měli takovouhle ,,krizi" a jak se vám povedlo ji překonat. Jinak, kdo chodíte do školy, tak přeji pevné nervy, protože se nám blíží pololetí je toho, víc než dost. Ale to zvládneme :). 

Maris.

Už začalo září, což je strašně smutné, protože musím jít už v pondělí do školy a že by se mě nějak chtělo, to se opravdu říct nedá :D. Komu by se taky chtělo po dvou měsících prázdnin? No každopádně o tom dneska nechci psát.

Nejsem úplně takový ten kinotyp, myslím tím takového toho člověka, který chodí do kina často. Od začátku února jsem tam nebyla a teď světe div se během dvou týdnů hned dvakrát. Divný. A právě o mých dvou návštěvách bude dnešní článek.

PO STRNIŠTI BOS

Začneme prvním filmem, na který jsem ani původně nechtěla jít, ale mamka to vymyslela, tak jsem si řekla proč ne. Docela na něj byly i dobrý recenze a jak jsem říkala v kině jsem dlouho nebyla, tak jsem šla. 

Děj: Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe z filmu Obecná škola. Nyní jsme však v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Městečko, kde chlapec dosud trávil jen prázdniny, se nyní stává jeho domovem. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s tetou a jejími příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka. Eda má před sebou nelehký úkol: najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. Svět dětí a dospělých se sbíhá v hledání odvahy a hrdinství. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině. (zdroj)

A co na to říkám? osobně se mi ten film líbil, bylo to takový nenáročný. Obecná škola je sice mnohem lepší, ale že by tento film byl špatnej říct rozhodně nemůžu. Pokud máte rádi filmy z války, tak na to určitě běžte. Podruhé bych asi nešla, ale nelituju toho, že jsem to viděla. 

LOGANOVI PARŤÁCI

Na tenhle film jsem šla ještě víc neplánovaně, než na ten první :D. A to tento čtvrtek. Poslední srpnový den a kamoška píše: co kdyby jsme vyrazili do Brna? říkám, proč ne. Cestou jsme si i říkali, že bychom mohli jít do kina, ale že úplně nevíme na co. Prvně jsme přemýšleli o filmu s Tomem Cruisem, jenomže ho hráli až navečer a to nám neseděla doprava. Tak jsme šli na Loganovi parťáky.

Děj: Bratři Loganovi žijí v úplném zapadákově, nemají peníze, nemají práci a na krku mají rodinnou tradici smolařů a looserů, která na jejich jméně sedí už téměř sto let. Jméno Logan je v tomhle kraji synonymem pro prohru. Říká se, že bratři Loganovi jsou idioti. Jimmy Logan se rozhodne otočit konečně kolo štěstí a ukrást 14 milionů dolarů během největšího a nejslavnějšího automobilového závodu v Americe. To je slušná suma peněz, a proto potřebuje do party svého bráchu s jednou rukou, musí dostat z vězení místního odborníka na loupeže všeho druhu, odborníka na počítače a všechny ty internety a další pomocníky. Vypadá to jako naprosto šílený nápad, ale výhodou natvrdlých lupičů je, že si všichni myslí, že jsou... natvrdlí. (zdroj)

Líbilo se mi to. Bylo to něco úplně jiného než Po strništi bos, ale tak to je jasný. Mám ráda, tenhle druh filmu, navíc tam hrál Channing Tatum :D. Opravdu na to, že jsme na to šli jen tak, tak si myslím, že jsme to trefili dobře. Není to úplná pecka, ale špatný to taky není. 

Jak jístě víte, Řecko miluju a jestli mám vybrat nejkrásnější řecký ostrov na kterém jsem kdy byla, tak je to za mě rozhodně Lefkada, navštívili jsme ji s našema před 8 rokama a zanedlouho poté jsme se tam museli vrátit, protože je to prostě krásný. Minule váš článek na tipy co navštívit na Tenerife bavil, tak jsem si říkala, že by i tohle mohlo být fajn. Léto už nám pomalu končí (bohužel), ale kdo ví, třeba se budete inspirovat při výběru dovolené na příští rok :).

1. Porto Katsiky

Asi nejznámější a opravdu nádherná pláž, myslím, že se umístila i na dobrém místě v žebříčku nejhezčích pláží na světě. Nachází se na západním pobřeží, takže si rozhodně musíte půjčit auto, ale opravdu to stojí za to. Přijdete na ni po schodech, kterých je kolem 100, takže šlapat to pak nahoru po celém dni ve vlnách je docela fuška :D. Jedinou nevýhodou je, že je zde poměrně hodně lidí, ale není to úplně nesnesitelné. 

2. Egremni

Sousedka výše zmíněné Porto Katsiky, která není o nic méně krásná a jako bonus, zde není tolik lidí a jsou zde velký vlny :). Osobně jsme si měli radši. Také se na ni schází po schodech, tentokrát jich je přes 300 :D a stejně jako na Porto Katsiky je za vámi jen skála a žádné hotely ani nic podobného. Moře je krásně průzračný a ta modrá barva je až neskutečná, když trefíte pěkné počasí (jakože ve většině případů trefíte) a díváte se na ni zezhora, nevíte, kde končí moře a kde začíá obloha :). 

Určitě pokud se vypravíte na Lefkadu a rozhodnete se prozkoumat západní pobřeží (jako že byste měli :) nezapoměňte si s sebou vzít z domu slunečníky, hodně vysoký faktor a taky pořádnou zásobu pití. Lehátek na půjčení je tam jen pár, jsou docela hodně drahé, proto bych vám doporučovala tohle. A opalovací krémy jsou nutností, sama jsem se tam strašně spálila, takže vím, o čem mluvím :).

Napiště mi, jestli jste někdy byli na Lefkadě, nebo jinde v Řecku a užíjte si posledních pár dní prázdnin :). 

Dneska si ještě zavzpomínáme na naši dovolenou na Krétě a to tentokrát v outfitovém článku. Samozřejmě celý den jsem byla v plavkách, nebo v kraťasích, to spíš až ne večeře jsem se snažil oblíct trošku slušněji. Napiště mi, kterou outfit je váš favorit a co nejraději na dovolených nosíte vy :). 

Jako každý rok jsme se i letos vydali na dovolenou po Česku/Slovensku. Letos jsme zavítali na Šumavu. Předešlé roky nás jelo 16, letos už 18. Cíl byl jasnej, vyjet v neděli okolo desáté a do večera dojet na místo, kde jsme byli ubytovaní :D. 

První den jsme navíc absovovali i návštěvu hradu Rabí, kterej jsme měli po cestě. Moc se nám tam líbilo, už jenom proto, že okruh, který jsme si zaplatili jako prohlídku, byl tak akorá dlouhej - trval cca hodinku, což je takovej ideál. Samozřejmě jsme udělali nějaké fotky, koupili si zmrzlinu a jeli směle dál. Když hodiny ukazovaly kolem šesté dojeli jsme do cíle - Železná Ruda. 

Následující ráno po snídani jsme nasedli všichni do aut a jeli přibližně hodinu na Kvildu (nejchladnější místo v ČR). Odtud jsme se vydali na 22km túru, kterou jsme i přes velmi teplé počasí všichni statečně zvládli. A že to bylo super.

Však další den byl ještě lepší. Tentokrát jsme vycházeli přímo ze Železné Rudy a cíl byl jasnej - Černé a Čertovo jezero. Výhodou bylo, že se šlo celou dobu v lese, ve stínu. I přes to jsme na Pancíř vyjeli lanovkou a pak na Špičácké sedlo jsme sjeli na koloběžkách (pokud někdy budete mít možnost, jet někde na kolobkách, určitě to vyzkoušejte, je to super žážitek :). Odtud jsme se konečně vydali k jezerům. Osobně miluju přírodu kolem ledovcových jezer a ani tentokrát mě to nesklamalo. Je to tam krásný. Od jednoho jezera ke druhému je sice trošičku převýšení, ale není to nic co by se nedalo zvládnout. Celý den nás vyšel na nějakých 19km chůze což je super :). Po večeři jsme se ještě usadili u potůčku, přibližně 10m od penzionu a znáte to, víno, brambůrky atd. Byl to fajn večer, kterej jsme ukončili kolem půl 11.

Středu, jakožto třetí den jsme pojali odpočinkově. Dopoledne jsme strávili na houbách, poledne na obědě, odpoledne a v podvečer jsme se šli podívat na bunkry z války a našli jsme krásnou louku, tak jsme část strávili právě na ní. Večer strejdové udělali praženici, právě z těch hub, které jsme nasbírali dopoledne. Říkali jsme si, že toho bude málo a že se z toho nenajíme, ale bylo toho tolik, že jsme to ve finále ani nesnědli. 

Čtvrtek, jsme jakožto přeposlední den vyjeli do Německa a to konkrétně na Grosser Arber (Velký Javor). Jeli jsme lanovkou a pak jsme vyšplhali na takovou menší vyhlídku, kde to bylo strašně krásný, navíc tam příjemně foukalo. Odsud nás čekala cesta přibližně 6km k jezeru, která vedla pořád dolů, navíc ještě po kamenech, což mě naprosto vyhovovalo, protože mám ráda skákání po kamenech a přijde mi to podstatně příjemnější, než jít dolů z nějakého kopce po štěrkovité cestě. 

Poslední den, říkali jsme si, to si dáme jen něco lehčího, aby jsme se moc nezničili, před tou cestou domů. O půl 10 jsme měli vyklizené všechny pokoje a cesta byla jasná - směr Boubínský prales. Prvně jsme si mysleli, že dojedeme prostě k tomu pralesu, tam vystoupíme, projdeme se tam a to bude celý, realita byla jiná. Šli jsme asi 5km po silnici a pak 2,5km k té hlavní rozhledně, což byl terén, kde bylo hodně kamenů a vedlo to do kopce, navíc ještě se strašně špatně dýchalo. 

Celá dovolená byla super, přijde mi, že to strašně rychle uteklo, ostatně jako všechno v poslední době. Což je smutný, ale co se dá dělat. 

Půlka prázdnin je za náma a strašně rychle to uteklo, ale já si říkám, že mě ještě půlka prázdnin čeká, že je to ještě dobrý #stayoptimist. Shrnutí června jsem nějak zazdila, ale věřte mi, že se tam nestalo nic moc zajimavého, takže jste o nic nepřišli :D. 

Akce

Začátek prázdnin byl ve znamení poutě u babičky a s tím i spojené zábavy, která se podle mě podařila na jedničku, až na řetízkáč, ze kterýho se mě nedělá moc dobře :D. 

Rozhodně dovolená u moře, kterou jsme letos strávili na Krétě (článek). Konečně se mi uvolnilo místo v počítači, takže vám sem k přikládám i krátké video :). Týden uběhl jako voda a mě se vůbec nechtělo zpátky, což se mi myslím že ani nedivíte, komu by se taky chtělo. 

V červenci jest také poprvé navštívila Poděbrady, o kterých jsem vám už také psala článek.

Jídlo

U moře a obecně v léte sním snad tunu melounu :D. Nekecám. Je to nesmírně osvěžující a strašně mi to chutná. Obecně léto je pro mě takové období ovoce - borůvky, jahody, nektarinky, meruňky, to je moje. Kdybych ale měla vzít nějaké konrkétní jídlo, tak asi ovesná kaše, kterou sem si během července dělala poměrně často. Nejlepší je, že chutná dobře i studená.

Drink

Jahodové mojito. Poprvé jsem ho ochutnala právě na Krétě a okamžitě jsem si to zamilovala. Na klasické mojito jsem nikdy moc nebyla, ale tohle bylo tak neskutečně dobrý, že jsem to zvládla za dovolenou 3x. Vážně mi to moc chutnalo.

Novinka

S kamarádkou jsme byly vyzkoušet trdlosorbet od Trdlokafe. Chystaly jsme se na to už nějakou dobu a konečně jsme se k tomu dostaly. A pocity? Daly jsme si to napůl, protože jsme se bály, že to bude moc velký a že každá svůj vlastní nesníme. Skutečnost byla taková, že to bylo docela i malý, takže každá bysme svůj úplně na pohodu zvládli. Sorbet mi moc chutnal a jelikož miluju kokos tak i trdelníkový kornoutek měl u mě úspěch.

Zážitek

O tomhle vám musím napsat, stalo se to na Krétě když jsme se rozhodli, že vyzkoušíme, jmenovalo se to Tubes a vypadalo to jako takový nafouklý kruh s opěradlem na jedné straně, který táhl člun po moři. Byli jsme na tom s našema už asi před 7 rokama a vím, že to bylo docela drsný, každopádně jsme na to šli znovu a já si říkala, že to přece nemůže být tak strašný, když jsem to zvládla před 7 rokama. Myslím si, že vzhledem k tomu, že jsme teďkom byli už všichni velcí, řidič člunu si to vyloženě užíval a když chtěl poslední zatáčku udělat extra, já se neudržela, jednou rukou jsem se pustila a dopadla sem přímo na bráchy, v první chvíli jsme myslela, že jsem mu něco zlomila, nebo minimálně vyrazila dech. Naštěstí byl v pohodě. Teď už se tou všichni smějeme, ale v ten moment to moc příjemný nebylo :D.

Vítám vás u dalšího what I eat in a day článku. Jak si užíváte prázdniny? (teda pokud je máte). A jaké je vaše nejoblíbenější letní jídlo? :)