Ahooj.
Tentokrát jsem zavítala do kina. Po dlouhé době a to do Brna do Velkého špalíčku.Vzniklo to zcela neplánovaně, kamarádky říkaly, že půjdou na Zrodila se hvězda a jestli nechci jít taky. Proč ne, řekla jsem si. Jenomže, pak jsme zjistily, že ten film hrají moc pozdě, ale do kina jsme jít chtěly, tak jsme dali šanci filmu Po čem muži touží.

Charismatický cynik Karel Král (Jiří Langmajer), trochu šovinista a sarkastický sympaťák, na kterého ženy letí, je šéfredaktorem časopisu Playboy. Jednoho dne jeho nezávazný způsob života utrží hned několik ran. Dostane výpověď kvůli průšvihům a poklesu prodejnosti časopisu, bývalá manželka a dcera (Andrea Hoffmannová a Sara Sandeva) ho opět naštvou, neznámá žena mu nabourá auto a na jeho místo je dosazena pohledná mladá šéfredaktorka Leona (Táňa Pauhofová). Karel vyřeší problémy po chlapsku – společně s nejlepším kamarádem Čestmírem (Matěj Hádek) se opije a v dobrodružné noci si přeje, aby se stal ženou, protože „ženský to mají v životě mnohem jednodušší a on je na tom kvůli nim bídně.“  Ráno Karel zjistí, že následkem noční alkoholické „jízdy“ a zásahem vědmy Zoltany (Pavla Tomicová) se stal ženou (Anna Polívková). Ovšem pouze fyzicky. Karel se jako Karla musí vyrovnat nejen s novým vzhledem, ale hlavně se naučit fungovat v ženském těle a zjistit, zda to mají ženy opravdu snazší? (zdroj)

Film jako takový jsem čekala horší. Hodně lidí říkalo, že je to blbost, tudíž jsem od toho ani žádná očekávání neměla. A ono je to kolikrát mnohem lepší. Možná jsem i čekala, že to bdue horší, než to pak ve finále bylo.

Pobavíte se u toho filmu, některé scény jsou vážně vtipně natočené a smálo se celé kino. Takových scén je tam několik. Pointu filmu jsem také pochopila, ale znovu na to jít nepotřebuju. Řekla bych, že když se na to podíváte někdy doma, tak proč ne, ale do kina na to nemá cenu chodit.

Ahoj!
Vždycky jsem byla holka, co má ráda jídlo (když teda pomineme dobu, kdy mně byly tak dva roky a nechtěla jsem jíst nic jinýho než banán s tvarohem a nastrouhanou mrkev a jabko). Samozřejmě jako každý mám některá jídla, která mně nechutnají, ale na druhou stranu mně strašně moc věcí chutná, zvláště pak, pokud se to týká dezertů a sladkého obecně.

Brunch. Co se vám vybaví, když se řekne brunch? určitě instagramový kavárny a přeplněný flatlay dobrýho instafriendly jídla. Nikdy jsem na žádném nebyla a proto jsem na tenhle byla docela zvědavá.

Při příchodu jsme dostali menu, s předkrmama, hlavníma jídlama a dezertama. Protože jsme byli čtyři a všichni jsme chtěli všechno ochutnat a pak se na základě toho rozhodnout, co nám chutnalo nejvíce a to pak dát znovu. A co jsme si dali?

 - volská oka se šunkou a zeleninou
 - bagetky s hummusem, hermelínem a brusinkami, caprese bagetky
 - avokádový toust s vajíčkem
 - toust s kozím sýrem, nivou a pečenou hruškou
 - čokoládový koláč
 - pěna z mascarpone s borůvkami


Všechna jídla byla moc dobrá, avokádo miluju, ale i přes to všechno musí říct, že ze slaných jídel mně nejvíce zaujal ten toust se sýrem a hruškou. To zvláštní spojení chutí, které na první pohled nevypadá zrovna nejvíc lákavě, víc než mile překvapilo. Bylo to přesně vyvážení chutí, podle mě se to povedlo na jedničku.

Dezerty tady nebyly vůbec špatný, více mně asi chutnala ta pěna, ale komu by nechutnal čokoládový dort/koláč? myslím, že něco takového není ani možný.


Možná si řeknete, že jsem z takového brunche musela odcházet totálně přejezená, ale opak je pravdou. Vzhledem k tomu, že jsme byli čtyři a každý ochutnal od každého kousek, paradoxně nepřipadala jsem si moc najezená.

Určitě bych v menu ocenila i nějaké lívance nebo palačinky, to by dle mě na brunchovým menu mělo být a trošku jsem byla i sklamaná, že jsem to při čtení nenašla, ale zase nemůžu chtít všechno.

Chodíte na brunch? co si nejraději dáváte?

Ahooj.
Dlouho jsem tu nebyla, vím to. Nevím ani proč, ale neměla jsem moc náladu, nechtělo se mi nad ničím přemýšlet a celkově jsem mi přišlo, že i kdybych chtěla napsat nějaké články, stejně by to na mně bylo poznat, takže jsem to radši nechala být. Dneska jsem přišla ze školy a úplně jsem měla náladu, něco psát, tak jsem otevřela notebook a píšu tenhle článek a takhle by to podle mě mělo být.

A co se tedy za měsíc srpem a září událo?

Začněme druhým měsícem prázdnin, který utekl neskutečně rychle. Na přelomu července a srpna, jsme byli v Jizerských horách, o kterých byl také můj poslední článek. Pak se to semlelo strašně rychle a odjížděla jsem na tábor (o kterém vám určitě ještě napíšu podrobnější článek). Vždycky když tábor skončí, už je v podstatě jako by skončily prázdniny, pomalu vycházejí na povrch rozvrhy, všichni se ptají na školu a všechno všude vám ji připomíná.



Září.
Nastoupila jsem do maturitního ročníku u nás na gymplu, což je další naprosto neskutečná věc. Navíc všichni mají otázky typu: kam půjdeš na vysokou? a už se učíš? kolik máš přečtených knížek? atd. atd. Zatím, naštěstí mi ta škola zas tak strašná nepříjde, i když jednoho strašáka mám - nevím, co si vybrat k maturitě, jestli státní matematiku, nebo školní zsv. Jestli máte někdo nějaké zkušenosti, byla bych moc ráda, kdyby jste mi napsali.

Na začátku září proběhly tradiční hody v městě nedaleko od nás, kterých se každý rok účastníme a byly super. Každý rok se povedou, vždycky vyjde počasí a letos to nebylo vyjímkou. Jako menší jsem se strašně moc těšila na kolotoče, ale jak člověk roste, tak se to docela mění. Pořád sice občas na nějaký ten kolotoč zajdu, ale už to není jako dřív.

Tento víkend se u nás konala pouť, na kterou přijedou všichni příbuzní no a určitě to znáte. Počasí nejprve hlásili škaredé, nakonec to však vyšlo lépe, než jsme všichni čekali. Pouť jako už tradičně uzavřela celé září.

HELLO OCTOBER